Ladybirds

Včera mě dostal manžel, který přišel domů z práce a říká: "Už máš nový článek na blogu?" Velice mě pobavil, protože poslední dny s holkama jsou fakt vyčerpávající. Elenka už tolik nespinká, takže si pořád hrajeme nebo jsme venku. No prostě a jednoduše není čas. Proto jsem si dneska řekla, že Vám zase něco napíšu. Mrkneme se do minulosti a to na první měsíc s holčičkama. Tento měsíc připadl na prosinec. Vánoční atmosféro vítej! U nás letos ty vánoce nic moc, měla jsem co dělat sama se sebou a soustředila jsem se na mimča. Ovšem upéct jednu várku cukroví, to jsem si nemohla nechat ujít. Pekli jsme s Adélkou v šátku, zatímco Elenka spinkala. Ty záčátky jsou těžké, protože si musíte zvykat na život s miminky. Jednu výhodu to ale má a to tu, že většinu dne prospí. Jenže člověk je poměrně dost taky unavený, z toho věčného přebalit, nakrmit, pohrát atd. Však víte, už jsem vám to psala v předchozím článku. Snažila jsem se holky dávat spát stejně, abych měla aspoň chvilku pro s

V porodnici jsme nebyli nějak dlouho. Po 7 dnech nás propustili. Upřímně, už jsem se těšila, jak si doma nastavíme s holkama svůj režim. Doma na nás čekal další člen rodiny Frenk - naše první psí miminko. V těhotenství jsem nějakou dobu přemýšlela, jestli nějak Frenka připravit na příchod holčiček, ale myslím si, že to poznal. Lehával se mnou často v posteli a opřenou hlavu měl o moje bříško. Seznamování proběhlo v pohodě, když jsme přijeli domů, postavila jsem holčičky v autosedačkách na konferenční stolek a postupně jednu po druhé vyndala a sedla si s ní na zem, aby si nás Frenk očuchal. Ze začátku se bál, to ho ovšem hned přešlo a začal holky očuchávat. Byl rád, že se jeho panička vrátila. Asi trošku míň rád byl, že se dvěma malými vetřelci. :-) Později si lehával k postýlce a hlídal je. Nebo se rozvaloval na gauči s námi. První dny byli poměrně v pohodě, holčičky hodně spinkali. Vypadalo to tak, že se napapali a pak usnuli. Už během těhotenství jsem byla rozhodnutá, že chci

Byl den jako každý jiný, již od 32. týdne sem těhotenství prožívala s větší únavou a bolestí celého těla. Holčičky se pěkně pronesli. V odpoledních hodinách když se vrátil manžel z práce, rozhodla jsem se, že s ním zajdu do obchodu, který je hned vedle našeho paneláku. Bylo 17:30 a obchod byl narvaný k prasknutí, moc jsme se nezdržovali a nakoupili co bylo potřeba a zamířili k pokladnám. Bohužel u pokladen byli fronty a mě začínali pěkně bolet záda. Což by nebylo nic neobvyklého, kdyby se k tomu nepřidali bolesti podobné menstruačním - bolest v podbřišku a stehen. Do toho se mi nějak špatně dýchalo a začalo mě polévat horko. Vše jsem šikovně prodýchávala a říkala si že to nic není, že je to tím, jak tam stojíme a já na to nejsem zvyklá. Protože jsem poslední dny skoro jen ležela a nikam nechodila. Než jsme došli domů, podotýkám že obchod je asi 30metrů od našeho domu, tekli mi slzy bolestí. Což u mě obvyklé není, jakmile jsme dorazili domů, šla jsem si lehnout a po půl

Jelikož jsem byla poprvé těhotná, vůbec jsem nevědala, co vše mě čeká. K tomu ještě s dvojčátky, tedy vícečetné těhotenství. Všude se dočtete, že je to rizikové v tom vás teda všichni i utvrzují. Další kontrola mě čekala 30.5.2016, dozvíme se jestli jsou miminka v pořádku a jestli s nimi už můžeme počítat. Šel semnou manžel, chtěl ty prcky vidět a já taky chtěla, aby tam byl semnou, kdyby to nedopadlo dobře. Vše je v naprostém pořádku, srdíčko jim tluče. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem tuto větu uslyšela. Byla jsem poslána na prvotrimestrální screening. Na prvotrimestrální screening mě objednali na 9.6. 2016, zde paní doktorka zkontrolovala všechny orgány, ručičky a nožičky. Pouštěla nám tlukot srdíčka. Jako doprovod jsem s sebou měla budoucího dědečka s jeho přítelkyní. Byl to pro ně asi zážitek, takový malý vetřelci ve mě. :-) Pohlaví ještě nevíme. Další kontrola mě čekala 27.6. 2016 doufala jsem, že už bych se mohla dozvědět pohlaví miminek. Bohužel se ultra

Nastal ten den D, kdy mě čekala kontrola na gynekologii 10.5.2016 v 10:00 . V čekárně jsem byla už v půl 10, nervózní a natěšená na miminko. Vše bylo v pořádku a jako bonus mi pan doktor oznámil, že čekám dvojvaječná dvojčátka. Byla jsem v šoku, smíšené pocity a obavy, jak to všechno zvládneme. Pan doktor mi vysvětlil všechny rizika a problémy, které mohou nastat. Já se nemohla vůbec soustředit, pořád se mi v hlavě honilo DVOJČATA, DVOJČATA. Jak se to mohlo vůbec stát, v rodině je nemáme. Donosím je, přežijou to? A miliony dalších otázek. Manželovi jsem volala hned na chodbě, byl překvapený ale šťastný, měla jsem potřebu se s ním o tom bavit, ale musel pracovat. Tak jsem chodila minimálně hodinu po náměstí a pořád si opakovala: "Dvojčata, no ty vole." Musíme počkat do další kontroly, jestli bude vše v pořádku, tak s miminky můžema začít počítat. Volala jsem taky sestře, byla celkem dost v šoku, možná víc než já. Kdo by taky v šoku nebyl, když to nikdo nečekal. Dvojčátka v

Celou noc jsem přemýšlela, jak originálně to oznámím budoucímu tatínkovi. Myslím, že se mi to povedlo, posuďte sami. Oznámení jsem vytvořila ve wordu a poslala manželovi emailem. Čekala jsem hodinu po odeslání emailu, ale manžel se zrovna neměl k tomu, aby šel kontrolovat email. Pak jsem nenápadně manželovi řekla, že jsem mu něco poslala, jestli se na to nechce jít podívat. Znuděně se tedy zvedl a odešel do pracovny. Já zůstala v obýváku a čekala na reakci. Uběhlo 10 minut a stále se nic nedělo, tak jsem se ho šla zeptat, jestli už to viděl. On mi s klidem odpověděl, že ještě ne. Tak jsem šla na záchod, čekala jsem a byla jsem celá nervózní. Najednou mi někdo ťuká na dveře, otevřu a manžel ve dveřích, vykulený říká: "Lásko, já tomu nějak nerozumím." A tak mu říkám, čemu jako nerozumíš? Čekáme miminko. :-) V tu chvíli měl slzy v očích a já byla hned u něj, objal mě. Šli jsme pak spolu do ložnice a povídali si o tom v jakém měsíci asi jsem, jak je miminko velké a jaké t

V loňském roce jsme se rozhodli pro koupi bytečku ve Slaném a na začátku února jsme se do bytu nastěhovali. Celý únor jsem si pohrávala s myšlenkou, že vysadím antikoncepci. Beru je už poměrně dlouho, nemyslím si, že by to bylo dobré. Hlavně když teď už by to nebyl problém, stát se rodičem. Poslední pilulku jsem si vzala tedy 18.2. a pak pokračovala ve svém životě bez pilulek. S manželem jsme si řekli, že tomu necháme volný průběh.  Takže se dá říct, že to byl nový začátek ve všem. Zabydlujeme se a vybavujeme byt. Je nový měsíc Březen a bez antikoncepce je mi fajn. Celkem jsem se toho bála, ale zbytečně. Měsíc uteče jako voda v řece a je tu Duben. Manžela tento měsíc čekají pracovní cesty, takže já si užiji být v novém bytě a městě sama. Né tak sama, dorazí má sestra s dcerkou, takže taková dámská jízda. 10.4. vyzvedávám sestru s dcerkou a jedeme k nám do Slaného. Poslední dny mi je nějak divně, nevím jak to popsat ale prostě se cítím jinak. Napadla mě otázka, jestli pak nejsem těhot