Pátý měsíc s holčičkama aneb Začínáme s příkrmy
Pátý měsíc připadal na Duben. Čekala nás dlouhatánská cesta na Moravu k manželovo rodičům, jeli jsme ji něco kolem 8 hodin. Celkem mazec, nemyslíte? Stavěli jsme 6x a to minimálně na půl hodiny. Ke konci byli holčičky už opravdu vyřízené, kdo by nebyl. Já toho měla taky plné brýle a to už jsem na tu cestu zvyklá. Jen jsem musela ještě řídit a dávat pozor. Nevýhoda je, že v našem autě se dozadu vejdou jen vajíčka a mezi ně už se nikdo nevejde. Takže holky to museli zvládnout vzadu sami. No každopádně jsme to nějak zvládli a já se děsila cesty zpátky, ta nakonec nebyla tak šílená, jak jsem se bála. Ten pláč je prostě strašně depresivní, nevím jestli jen pro maminky, nebo i pro ostatní účastníky. Já z toho byla každopádně vždycky hrozně na nervi. Jsem teda nervák :) to se přiznám. Holčičky mě ale celkem zkoušejí a myslím si, že se stávám čím dál tím víc odolnějším nervákem. :-) Ke konci měsíce jsem měla v plánu začít dávat holkám příkrmy. Abych byla přesnější, ochutnávat. Moc