Rok a půl za námi aneb Rodičovská dovolená v polovině.


Jako se asi každý z nás těšil na svých 18náct. I moje holčičky se právě dočkaly svých 18ti měsíců. Rok a půl života, co obohatily můj život o spousty starostí a strachu o ně. Ale taky jsem zjistila, jaký krásný naplňující pocit je prožít dětskou radost, smích a prostě jen se vrátit do dětství. Tu jejich bezstarostnost. Jak se chvíli radují, smějí a pak se najednou zatáhne, přijde mračno a oni jsou smutné a chtějí pomazlit. Ten pocit, že tu pro ně jsem, když potřebují. Neříkám, že je to vždy lehké. Občas jsem na pokraji sil, ale to brzy přejde. Asi musí :)

Holčičky mají 18 měsíců

Co mě holky naučily, je některé věci opravdu neřešit. Hlavně jsou tu jiné věci, co by se měli řešit, než nějaké banální problémy typu dávání kamínků na kolotoč či jiné atrakce na hřišti :D Což se mi právě vybavilo, protože to je momentálně hodně aktuální téma rodičů, které potkáváme na hřišti.
Jako lidi, vysvětlete mi, proč by asi ti co hřiště stavěli, dávali zrovna kamínky okolo různých dětských atrakcí. Když by si s tím kamením, nemohli děti hrát. Občas tak dumám na hřišti o těchto věcných tématech. :-)

Holek zábava, tlačení kočárku po zahradě. 
Holky jsou skvělé! Obě běhají, což mi naprosto vyhovuje. Setkávám se s lidmi (kolemdoucí) kteří často říkají, to musí být hrozné když už vám chodí. Co je na tom hrozného?? Víte jak já jsem si oddechla, že už nemusím tahat 20kg stále v rukách? Když teda nepočítám, že si je navážu do šátku či nosítka. To jsme teď ale poslední měsíce dost omezili. Nějak to není potřeba, nosit obě naráz. Nosím každou zvlášť. Elenka chce převážně chodit, Adélka je trošku línější, ale teď už se taky celkem rozběhala.
 

Sesterská láska


Pro mě je toto období asi tím nejlepším. I když, jak si vybavím to období, kdy jen ležely na dece a tam, kam je člověk dal, tam je i našel. :-) Nebylo to špatné, ale zase to mělo jiné horší stránky. Málo spánku, pořád něco nového - každá spí jinak, učí se jíst atd. Teď už je s nimi člověk prostě sehraný, nebo má ten pocit. Taky mám pocit, že mi nějak rychle rostou před očima. Nejhorší je, že to pomalu nestíhám ani sledovat.



 Vždy se nějaký den zamyslím, zastavím se a pozoruji je a se zděšením a jistou dávkou hrdosti sleduji, jak moje holčičky vyrostly. Jak jsou šikovnější a zdatnější oproti poslednímu "zastavení" času, kdy jsem je sledovala.

Teď nás čeká dovolená. Holek první velká zahraniční dovolená celých 12 dní mimo domov. :-)
Rakousko - Solná komora, určitě vám potom o tom napíšu, hrozně se tam těším a věřím, že to bude SKVĚLÉ! V plánu jsou hory, vyjíždky lodí po jezerech, návštěva termálních lázní....a nechte se překvapit. Prostě dovolená, jak má být.

Užívejte si krásné slunečné dny.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj vysněný porod aneb Jak se rodí s anděly

Dvojčata na cestách - Baltské moře

Šestý měsíc s holčičkama aneb Půl roku za námi