Můj vysněný porod aneb Jak se rodí s anděly
Tohle těhotenství uteklo tak rychle, že jsem to nestihla ani nějak prožívat. Je pravda, že ten závěr byl už s holkama poměrně náročnější. Navíc mě ke konci často trápili poslíčci. A pokud si myslíte, že když už jste těhotná po druhé že určitě poznáte, že budete rodit tak v mém případě omyl. :)
S holkama jsem totiž jela do porodnice jen jednou "zbytečně" a to si mě tam týden nechali. Ale s Kubíčkem jsem tam byla minimálně 3x :) jako že už, ale samozřejmě jako naschvál, vždy když sem tam po probdělé noci strávené ve sprše dojela, Kubík si usnul. A dělal jako že nic. To jsem ještě vůbec netušila, že pravé kontrakce budou opravdu něco jiného a že to půjde rozeznat. Ten den, kdy se Kubík rozhodl přijít na svět začal úplně stejně jako poslední předchozí dny. V noci mě vzbudil divný pocit v podbřišku, pak nervozní nohy a takové divné bolesti v kříži. Pravidelně jsem si dávala mezi 2 a 3 hodinou ranní sprchu nebo vanu. Jenže tentokrát to bylo jiné v tom, že jsem trošku zakrvácela. Samozřejmě mě to hned vyděsilo a ani mě nenapadlo, že by to mohlo být z předchozího vyšetření. Všude ale píšou, jakmile krvácíte jeďte do porodnice. A tak jsem ještě chvíli váhala a nakonec v půl 3 ráno vyrazila směr porodnice. Vše bylo v pořádku a nic se nedělo, Kubík si zase dělal srandu. Tak sem se v půl 5 vrátila domů a šla si ještě chvilku lehnout. A řekla sem si, že do porodnice už jen tak nepojedu. Co jsem se vrátila domů jsem se pořád necítila v pohodě, pořád jsem měla takové lehké bolesti v podbřišku nepravidelné. V půl 8 jsme vstali, Honza byl doma protože byl státní svátek. Prostě ideální den porodit :). Během dopoledne jsme vyrazili na procházku a po obědě nastala menší změna v typu bolesti. Takové ty nervózní nohy a záda jako při MS zmizeli. Začalo mi ale tak zvláštně tvrdnou břicho. Začalo to v podbřišku a pak se mi to rozprostřelo až do břicha. Bolesti ale nepravidelné a uchoditelné. Tak jsem uklízela, myla nádobí a tak. Od 13:00 jsem si to začala poznamenávat, protože jsem v tom viděla nějaké opakování. Nejdelší interval byl 10 minut, ale spíše tak 7, 8, 6, ....Takhle jsem si to zapisovala až do 15 hodiny, kdy jsem psala své kamarádce porodní asistence, jestli ji to přijde už pravidelné a co mám dělat. Ona mi říkala, ať počkám do 16 a pak ji dám vědět. Že mě případně hodí do porodnice. (Manžel neřídí, takže v plánu bylo že když to zvládnu dojedu si tam sama - porodnice je 5 minut jízdy autem.) V půl 5 už jsem čekala s pravidelnými kontrakcemi skoro co 5 minut na kamarádku Jitku před barákem. Službu měla zrovna paní primářka Matoušková a Jitka semnou už zůstala až do konce. :-) Je to můj anděl strážný. A teď to začalo být už poměrně rychlé.
Po příjezdu mi natočili monitor, prohlídli a opravdu jsem už rodila. Dostala jsem pokoj číslo 8, kam jsem si dala kufr a oblečení. Převlékla jsem se, vzala si mýdlo, ručník, jednorázové kalhotky, teplé ponožky, mobil a vodu. Přesunula jsem se na porodní sál a Jitka už byla převlečená do pracovního. :-) Nevěřila jsem, že tu semnou bude respektive, nepočítala jsem s touhle variantou. Měli jsme to totiž původně vymyšlené tak, že pokud bude Jitka sloužit tak rodím s ní. Pokud ne, jede k nám domů a bude hlídat holky a Honza pojede zamnou. Honza ale doma už řekl, že bude hlídat holky :-) a upřímně, jsem moc ráda že sem mohla rodit s Jitkou. Byla mi obrovskou oporou, možná víc než by mohl být manžel.
Kontrakce byli po 5 a 7 minutách, nevím, už jsem to nesledovala. Udělali jsme klystýr, kterého jsem se hrozně bála - zbytečně. Nic to není. :) jsou horší věci. Po vyprázdnění se kontrakce pěkně rozjely, byla jsem zrovna ve sprše. Hodinu po klystýru následovalo prasknutí plodové vody, tedy v 18.00. Vzhledem k tomu, že jsem byla po císaři, se nesměl porod moc zpomalit a nechtěli mi dávat pak něco na urychlení porodu. Navíc, já si přála mít porod co nejvíc přirozený bez léků. Vše jsem si chtěla ale rozhodnout až v průběhu a navíc, plně jsem důvěřovala Jitce se kterou jsem tohle prodiskutovala během těhotenství. Píchnutí plodového vody nebolí, provádí se během kontrakce, pak cítíte jen teplou vodu jak vytéká. Hodnotí se její barva a zápach, podle toho se pozná jak se miminku daří. Moje byla čirá, což je dobré znamení a během těchto činností se vždy poslouchaly srdeční ozvy, aby se kontrolovalo jak se miminku daří. Po píchnutí vody se vše rozjelo. Hodně mi pomáhalo chodit, sprcha byla taky příjemná. Porod se rozjel tak, že jsem měla kontrakce po 2 minutách. A následovalo tříhodinové "utrpení" v podobě kontrakcí, které jsem vítala s nadšením. Brala jsem to tak, že čím větší kontrakce tím rychleji bude miminko u mě. Povídaly jsme si s Jitkou a smály se. Skoro takový pohodový pokec s kámoškou :) jen vám chybí to kafíčko. Nejvíc mě bolelo nebo bylo dost nepříjemné prohlížení mezi kontrakcemi, bylo to jen párkrát ale klidně bych si to odpustila. Kdy se zjišťovalo jak moc jsem otevřená. Ještě jsem měla takovou zvláštnost s kontrakcema. Měla jsem vždy dvě kontrakce hned za sebou a pak delší pauza. První trvala kratší dobu a méně intenzivní, a pak po skoro minutě další a ta byla silnější a stála za to. Dobré bylo, že se člověk mohl připravit na to,že vzápětí bude hůř. :)
S holkama jsem totiž jela do porodnice jen jednou "zbytečně" a to si mě tam týden nechali. Ale s Kubíčkem jsem tam byla minimálně 3x :) jako že už, ale samozřejmě jako naschvál, vždy když sem tam po probdělé noci strávené ve sprše dojela, Kubík si usnul. A dělal jako že nic. To jsem ještě vůbec netušila, že pravé kontrakce budou opravdu něco jiného a že to půjde rozeznat. Ten den, kdy se Kubík rozhodl přijít na svět začal úplně stejně jako poslední předchozí dny. V noci mě vzbudil divný pocit v podbřišku, pak nervozní nohy a takové divné bolesti v kříži. Pravidelně jsem si dávala mezi 2 a 3 hodinou ranní sprchu nebo vanu. Jenže tentokrát to bylo jiné v tom, že jsem trošku zakrvácela. Samozřejmě mě to hned vyděsilo a ani mě nenapadlo, že by to mohlo být z předchozího vyšetření. Všude ale píšou, jakmile krvácíte jeďte do porodnice. A tak jsem ještě chvíli váhala a nakonec v půl 3 ráno vyrazila směr porodnice. Vše bylo v pořádku a nic se nedělo, Kubík si zase dělal srandu. Tak sem se v půl 5 vrátila domů a šla si ještě chvilku lehnout. A řekla sem si, že do porodnice už jen tak nepojedu. Co jsem se vrátila domů jsem se pořád necítila v pohodě, pořád jsem měla takové lehké bolesti v podbřišku nepravidelné. V půl 8 jsme vstali, Honza byl doma protože byl státní svátek. Prostě ideální den porodit :). Během dopoledne jsme vyrazili na procházku a po obědě nastala menší změna v typu bolesti. Takové ty nervózní nohy a záda jako při MS zmizeli. Začalo mi ale tak zvláštně tvrdnou břicho. Začalo to v podbřišku a pak se mi to rozprostřelo až do břicha. Bolesti ale nepravidelné a uchoditelné. Tak jsem uklízela, myla nádobí a tak. Od 13:00 jsem si to začala poznamenávat, protože jsem v tom viděla nějaké opakování. Nejdelší interval byl 10 minut, ale spíše tak 7, 8, 6, ....Takhle jsem si to zapisovala až do 15 hodiny, kdy jsem psala své kamarádce porodní asistence, jestli ji to přijde už pravidelné a co mám dělat. Ona mi říkala, ať počkám do 16 a pak ji dám vědět. Že mě případně hodí do porodnice. (Manžel neřídí, takže v plánu bylo že když to zvládnu dojedu si tam sama - porodnice je 5 minut jízdy autem.) V půl 5 už jsem čekala s pravidelnými kontrakcemi skoro co 5 minut na kamarádku Jitku před barákem. Službu měla zrovna paní primářka Matoušková a Jitka semnou už zůstala až do konce. :-) Je to můj anděl strážný. A teď to začalo být už poměrně rychlé.
Po příjezdu mi natočili monitor, prohlídli a opravdu jsem už rodila. Dostala jsem pokoj číslo 8, kam jsem si dala kufr a oblečení. Převlékla jsem se, vzala si mýdlo, ručník, jednorázové kalhotky, teplé ponožky, mobil a vodu. Přesunula jsem se na porodní sál a Jitka už byla převlečená do pracovního. :-) Nevěřila jsem, že tu semnou bude respektive, nepočítala jsem s touhle variantou. Měli jsme to totiž původně vymyšlené tak, že pokud bude Jitka sloužit tak rodím s ní. Pokud ne, jede k nám domů a bude hlídat holky a Honza pojede zamnou. Honza ale doma už řekl, že bude hlídat holky :-) a upřímně, jsem moc ráda že sem mohla rodit s Jitkou. Byla mi obrovskou oporou, možná víc než by mohl být manžel.
Kontrakce byli po 5 a 7 minutách, nevím, už jsem to nesledovala. Udělali jsme klystýr, kterého jsem se hrozně bála - zbytečně. Nic to není. :) jsou horší věci. Po vyprázdnění se kontrakce pěkně rozjely, byla jsem zrovna ve sprše. Hodinu po klystýru následovalo prasknutí plodové vody, tedy v 18.00. Vzhledem k tomu, že jsem byla po císaři, se nesměl porod moc zpomalit a nechtěli mi dávat pak něco na urychlení porodu. Navíc, já si přála mít porod co nejvíc přirozený bez léků. Vše jsem si chtěla ale rozhodnout až v průběhu a navíc, plně jsem důvěřovala Jitce se kterou jsem tohle prodiskutovala během těhotenství. Píchnutí plodového vody nebolí, provádí se během kontrakce, pak cítíte jen teplou vodu jak vytéká. Hodnotí se její barva a zápach, podle toho se pozná jak se miminku daří. Moje byla čirá, což je dobré znamení a během těchto činností se vždy poslouchaly srdeční ozvy, aby se kontrolovalo jak se miminku daří. Po píchnutí vody se vše rozjelo. Hodně mi pomáhalo chodit, sprcha byla taky příjemná. Porod se rozjel tak, že jsem měla kontrakce po 2 minutách. A následovalo tříhodinové "utrpení" v podobě kontrakcí, které jsem vítala s nadšením. Brala jsem to tak, že čím větší kontrakce tím rychleji bude miminko u mě. Povídaly jsme si s Jitkou a smály se. Skoro takový pohodový pokec s kámoškou :) jen vám chybí to kafíčko. Nejvíc mě bolelo nebo bylo dost nepříjemné prohlížení mezi kontrakcemi, bylo to jen párkrát ale klidně bych si to odpustila. Kdy se zjišťovalo jak moc jsem otevřená. Ještě jsem měla takovou zvláštnost s kontrakcema. Měla jsem vždy dvě kontrakce hned za sebou a pak delší pauza. První trvala kratší dobu a méně intenzivní, a pak po skoro minutě další a ta byla silnější a stála za to. Dobré bylo, že se člověk mohl připravit na to,že vzápětí bude hůř. :)
Kolem půl 9, kdy se mi kontrakce trošku zpomalili (po 3minutách), jsem byla otevřená asi na 8cm jsem dostala do žíly nějaký lék, na rychlejší zánik branky, která je vlastně posledním krokem k porodu. No a to byl mazec. Nestihla jsem si ani vydechnout a hned jsem měla další a další kontrakce,nakonec se to asi po 10 minutách uklidnilo a ja začala cítit tlak na konečník. Jitka mi řiká:"Tak a teď máme tak hodinu čas natrénovat tlačení" jakože závěr?? nemohla jsem tomu uvěřit. Blesklo mi hlavou a zároveň ohromná radost, že už mě nic "horšího" nečeká. Zkusila jsem si psí dýchání, které mi teda během začátku kontrakce vůbec nepomáhalo, ale na tom vrcholu jo. Tlačí se vždy jen v kontrakci, kdy se to miminko dere na svět. Mimo kontrakci odpočíváš a miminko taky. Tlačíš tak, že prodýcháváš začátek kontrakce a když poznáš že se blíží vrchol nadechneš se, zavřeš pusu a tlačíš co nejvíc na konečník, soustředíš se jen na to. A pak znovu nádech a tlačíš. Zeptala jsem se kolikrát mám tlačit na tu kontrakci, 3x nejlépe. A je fakt, bylo to optimální, zkusila jsem si to i 2x ale to 3x bylo lepší. První tlačení bylo taková pomoc miminku se posunout, druhé bylo aby zůstalo kde je (kam se posunulo) a třetí takové už nemůžu ale ještě tě podržím. A pak pauza mezi kontrakcemi, a znovu a znovu. Jde to hrozně rychle, na nic jiného než na miminko nemyslet....ono teď potřebuje od vás pomoc, je to pro něj těžký se dostat ven a vy mu pomáháte. Tak sem si to pořád říkala, mluvila vnitřně s malým v bříšku. Další MAZEC pro mě bylo, když mi paní primářka řekla, že už vidí hlavičku a že teď musím vytlačit hlavičku a mezi kontrakcí udržet tu hlavičku kde je a pak ji dotlačit. To když mi řekla, tak sem řekla cože??? Ale v zápětí jsem to pochopila a už šla zase kontrakce. Takže první zatlačení jsem cítila jak už tam ta hlavička fakt je, druhé zatlačení zůstavá na svém místě a třetí zatlačení(envím jestli bylo)jsem musela držet a čekat na další kontrakci. Něco jako když se nechcete počůrat ale s tenisákem mezi nohama :D :D To hrozně bolelo, asi nejvíc z celého porodu bych si dovolila říct. A už jsem zase cítila jak začíná další kontrakce a to jsem si řekla, že tu hlavičku teď vytlačím a taky že ano :-) to bylo takové krátké ulevení. A než přišla další kontrakce, běželo mi hlavou ted raminka a je to. Po 2 či 3 kontrakcích nevím přesně, ponořila jsem se úplně do sebe a mluvila sem s miminkem, zároveň sem se soustředila na efektivní tlačení a jen cítím teplo a najednou je malý venku a mám ho na bříšku. Taková úleva, takový pocit teplého štěstí jak vás šimrá v břiše, jako když jste zamilovaní. UŽASNÉ!!! JÁ TO ZVLÁDLA!!
Celou dobu jsem měla mokrou plenku na čele, hrozně mi to pomáhalo a celý průběh porodu jsem měla hroznou žízeň. Vím, že paní primářka i Jitka byli hrozně překvapení, že jsem ho vytlačila za tou hlavičkou tak rychle. Počítali že to bude trošku později, i dětská sestřička přišla vlastně v okamžiku kdy mi ho dávali akorád na břicho. Já to totiž chtěla mít rychle za sebou, tak sem se zabejčila zavřela oči a tlačila co to šlo. Taky jsem se bála, že mě roztrhne. Ten tlak byl velikej, ale jakmile mi Jitka řekla, že mě trošku oholí kdyby byl nutný nástřih, tak mě to hrozně uklidnilo. Řekla jsem si, jo počítají s tím, kdyžtak střihnou. Nemuseli :) Bylo to ÚŽASNÝ!!! Jen dva malé kosmetické vnitřní stehy, aby se to lépe hojilo. Nemám slov, úžasný porod. Porod s anděly :)
Malého jsem měla celé 2 hodiny na sobě jen v plínečce, kdy se i přisál.
Tenhle porod, to byl sen. Krásný sen, ani jsem si to nepředstavovala, že by to mohlo být takový hezký. Bolelo to, ale to k tomu prostě patří. Bez bolesti se to miminko prostě nenarodí.
A výsledek???
Celou dobu jsem měla mokrou plenku na čele, hrozně mi to pomáhalo a celý průběh porodu jsem měla hroznou žízeň. Vím, že paní primářka i Jitka byli hrozně překvapení, že jsem ho vytlačila za tou hlavičkou tak rychle. Počítali že to bude trošku později, i dětská sestřička přišla vlastně v okamžiku kdy mi ho dávali akorád na břicho. Já to totiž chtěla mít rychle za sebou, tak sem se zabejčila zavřela oči a tlačila co to šlo. Taky jsem se bála, že mě roztrhne. Ten tlak byl velikej, ale jakmile mi Jitka řekla, že mě trošku oholí kdyby byl nutný nástřih, tak mě to hrozně uklidnilo. Řekla jsem si, jo počítají s tím, kdyžtak střihnou. Nemuseli :) Bylo to ÚŽASNÝ!!! Jen dva malé kosmetické vnitřní stehy, aby se to lépe hojilo. Nemám slov, úžasný porod. Porod s anděly :)
Malého jsem měla celé 2 hodiny na sobě jen v plínečce, kdy se i přisál.
Tenhle porod, to byl sen. Krásný sen, ani jsem si to nepředstavovala, že by to mohlo být takový hezký. Bolelo to, ale to k tomu prostě patří. Bez bolesti se to miminko prostě nenarodí.
A výsledek???
Ve 21:28 se narodil náš Kubíček, 3300g a 49cm
Vítej na světě můj andílku.
Komentáře
Okomentovat