Ladybirds

Ano, už je to tak 2 roky od narození mých holčiček. Přesně 730,484398 dní, kdy jsem poprvé spatřila a mohla se pokochat pohledem na moje princezny. Na život, který se utvářel uvnitř mě 4536 hodin. Naprosto netuším, kam se ten čas s nimi poděl....pamatuji si, jak jsme byli v porodnici 7 dní. Mě to připadalo nekonečné a zároveň jsem se domů bála. Netušila jsem, co mě čeká. Jak to vše zvládneme. Pak jsme byly najednou doma, kojím, přebaluji, uspávám, kojím, přebaluji, uspávám. Zajdu na očkování a kontrolu, kojím, přebaluji a uspávám. A najednou slaví holky rok. Tak jak rychle utekl první rok, ten druhý utekl ještě rychleji. A to už jsem krom kojení, přebalování a uspávání dělala i další věci. Nehledě na to, co se zvládly naučit Adélka s Elenkou. Pás koníčky, přetáčet se, stavět se na čtyři, sedět, postavit se, chodit, jíst a pít, používat nočník a projevovat se jinak než jen pláčem, tím myslím že začaly pomalu mluvit. Na spoustě těchto činností, budou pracovat ještě mnoho let. Na někt

Dalším místem, které jsme chtěli v Horním Rakousku naštívit bylo město, které se nachází na seznamu světového dědictví UNESCO. Je jím město Hallstatt. Na tento výlet jsme vyrazili celkem brzo, čekala nás asi dvouhodinová cesta a tak jsme nechtěli nechat nic náhodě. Navíc jsme očekávali velký nával výletníků. A jak se ukázalo, nemílili jsme se. Hned po průjezdu tunelem, kterým se dostanete přímo do centra Hallstattu jsme zjistili, že moc volných míst k parkování už zde není. Zaparkovali jsme na parkovišti P2, které se nachází blízko lanovce. Lanovkou jsme vyjeli na vrchol Solné hory a šli se podívat na vyhlídku Welterbeblick. Stála zde fronta lidí, pokochali jsme se a fotku jsme si udělali opodál. Pak jsme vyrazili směr solné doly. Věděli jsme, že s holčičkama dovnitř na prohlídku nemůžeme, takže jsme se jen tak potloukali a kochali krajinou kolem nás. Do solných dolů mohou děti od 4 let. Důvodem bude podle nás pohyb mezi patry samotného dolu, který je zajištěn pomocí takových tobogá

Holkám zvýšená teplota přetrvávala a tak jsme zvolili oddechový den. Ráno jsme zajeli do Scharnsteinu, kde jsme objevili moc hezké velké hřiště. Chvilku jsme se s holkama zastavili pak jsme se prošli a jeli zpět do našeho ubytování. Kde jsem uvařila oběd a holky šli spinkat. Holkám se tato obrovská klouzačka moc líbila. Teplota holkám klesla a tak jsme kolem půl 4 odpoledne vyrazili do města Traunkirchen. Trefili jsme se zrovna do dopravní špičky, takže cesta trvala déle než jsme si představovali. Odměnou nám potom bylo krásné městečko. Velice nás překvapilo a dovolím si říct, že mě chytlo za srdce. Ten výhled na hory, jezero a možnost koupat se. Jako na potvoru jsme si nevzali plavky, takže jsme šli do vody jen po nohy a holky se cachtali na břehu. Od toho dne jsme měli plavky včetně ručníku jako povinnou výbavu v autě. :-) Parkoviště zde bylo placené, ale od 6 hodin se už neplatilo. Takže kdo šetří na parkovném, zastavte se tu až po 6. Ještě něco k zajímavostem a památkám

Parkoviště u infocentra v Gmunden Jako první poznávací výlet jsme si vybrali nedaleké městečko Gmunden. Od našeho ubytování se nacházelo necelou půl hodinku jízdy autem. Zaparkovali jsme naprosto zdarma u infocentra v Gmunden. Bylo obrovské a schováné pod stromy, takže krásný stínek, což se jistě hodí v parných dnech. V infocentru můžete zakoupit Salzkammergutcard se kterou máte na mnoho atrakcí slevu až 25% a cena je 4,90 euro. Ale POZOR!! Pokud jste ubytování v této oblasti a vezmete s sebou potvrzení o ubytování, máte tuhle kartičku zcela zdarma. To je super vědět, my si ji šli koupit a řekli nám to přímo v infocentru. Nakonec nám ji přivezla paní domácí sama, za co jsme ji byli vděční, nechtělo se nám zase jezdit zpět. Cestou k zámku Ort Zámek Ort Pohled z promenády na zámek Ort a jezero Traunsee Promenáda na druhém břehu jezera Traunsee Obešli jsme si jezero Traunsee přes park až k zámku Ort. V parku se nachází několik cestiček ať už podél vody nebo kou

Konečně jsme se dočkali. Dlouho očekávaná dovolená je tady. Odjíždíme v pondělí 2.7. 2018. Plánový odjezd byl v 9 hodin. Povedlo se nám odjet ještě o půl hodiny dřív, což je úspěch s dvěma dětmi a hromadou zavazadel, plus dvojčecí kočárek. :-) Vše se v pohodě vlezlo do kufru auta, to jsem ani nečekala. Plánovala jsem, jak nějaké věci dáme dolů za sedačky. A teď hurá směr Rakousko. Plán je vyhnout se D1 a udělat si cestou pauzu na oběd. Zastavime se pak ještě v Rakousku nakoupit v Eurosparu, který je asi 30 minut od cíle. Zastávka na oběd v restauraci Bartochov, bohužel velké zklamání, co se týká jídla. Výhled z našeho apartmánu  Do našeho nového 12denního domova příjíždíme kolem 3 hodiny. Hned vedle našeho stavení stojí dům našich domácích. Paní domácí je velice milá, vše nám ukazuje a my jsme rádi, že jsme dojeli v pořádku. Po odnošení věci a osvěžení, vyrážíme prozkoumat okolí. Ten výhled je nádherný. Je to ještě hezčí než když jsem ubytování vybírala. Bydlíme na kopci a

Jako se asi každý z nás těšil na svých 18náct. I moje holčičky se právě dočkaly svých 18ti měsíců. Rok a půl života, co obohatily můj život o spousty starostí a strachu o ně. Ale taky jsem zjistila, jaký krásný naplňující pocit je prožít dětskou radost, smích a prostě jen se vrátit do dětství. Tu jejich bezstarostnost. Jak se chvíli radují, smějí a pak se najednou zatáhne, přijde mračno a oni jsou smutné a chtějí pomazlit. Ten pocit, že tu pro ně jsem, když potřebují. Neříkám, že je to vždy lehké. Občas jsem na pokraji sil, ale to brzy přejde. Asi musí :) Holčičky mají 18 měsíců Co mě holky naučily, je některé věci opravdu neřešit. Hlavně jsou tu jiné věci, co by se měli řešit, než nějaké banální problémy typu dávání kamínků na kolotoč či jiné atrakce na hřišti :D Což se mi právě vybavilo, protože to je momentálně hodně aktuální téma rodičů, které potkáváme na hřišti. Jako lidi, vysvětlete mi, proč by asi ti co hřiště stavěli, dávali zrovna kamínky okolo různých dětských at

Zámek Lednice Krásné záhony v parku Koncem května jsme se vydali po D1 směr Břeclav. Nedaleko se totiž nachází námi neobjevený Lednicko-valtický areál. Už dlouho jsme ho měli na seznamu míst, které bychom rádi navštívili. A tak když nám část rodiny nabídla, jestli neuspořádáme společný víkend na Moravě. Nebylo o čem dlouho přemýšlet. Vyrazili jsme hned v pátek ráno, protože dálnice D1 je nepředvídatelná a tak jsme nechtěli nic podcenit. Kupodivu se jelo bez problému a dlouhých kolon. Na místě jsme byli kolem 14 hodiny. Ubytovali jsme se v Penzionu Lednice, který se nacházel asi 10 minut chůze od zámku Lednice. V pátek jsme se jen potulovali po okolí, ale v sobotu nás čekal pořádný výlet. Navštívili jsme zámecký park v Lednici, pokračovali na Minaret obešli vše druhou stranou a došli až na Janův hrad. S kočárkem to bylo celkem v pohodě, dokonce jsme si zpáteční cestu zkrátili jízdou koňským povozem. Kde nám vzali i kočárek. Na osobu chtěli 100Kč a děti neplatili nic. Večer

Holek první zahraniční výlet. Vyjeli jsme dopoledne směr Drážďany. Od nás ze Slaného je to něco kolem 1,5 hodiny cesty. Což je jako by kamenem dohodil. Cestou se Adélka prospinkala, ta totiž jak sedne do auta, tak spí. Ideální cestovatelka. :-) Elenka nespinkala, ale je hodná. Zabaví se písničkami, které jí pouštíme, říkáme si říkanky a básničky, nebo si prostě sama hraje. S holkama jsme cestovali už od malinka. Ve 3 měsících poprvé absolvovaly 2,5 hodinovou cestu na západ. Jak se můžete dočíst v tomto článku.  A v 5 měsících jsme poprvé jeli na Moravu, kdy cesta trvala něco kolem 8 hodin, myslím. Více o této cestě v tomto  článku.  Takže to jsou už celkem zdatné cestovatelky autem.  Teď zpátky k výletu. Zaparkovali jsme v parkovacím domě, který se nachází asi 1km od samotného Königsteinu. Jiná možnost parkování pro osobní auto není. Autobusy mohou vyjet až těsně pod hrad. Upřímně, je to kousek. A pokud by se vám i přes to, nechtělo šlapat pěšky, můžete jet

Už dlouho jsem vám nenapsala žádný článek. Jeden z důvodů je ten, že nebyl čas. Ale nebudu se vymlouvat. Čas by se určitě našel :-) spíš jsem neměla ten správný pocit, že je co říct. Holky udělaly teda obrovský posun, když to vezmu od oslavení jejich prvního roku. Jedna zásadní změna je v tom, že Elenka už chodí. Chodí doma, chodí venku, jakoby lezení po čtyrech už dávno zapomněla. Adélka je tomu asi měsíc, už začíná taky chodit. Teď poslední dny se už pokouší chodit sama, takže třeba projde celou chodbou v našem bytě. A venku už taky běhala. Delší dobu chtěla pořád za ruku a mít jistotu. No a tento týden lítá jak ďáblík úplně sama. Hlavní je se tím nijak nerozrušovat a nechat to rozhodnutí kdy a jak bude chodit jen a jen na samotném dítěti. My jsme doma měli sice chodítko, ale holky v něm byli asi tak 3x každá. Jednak se o něj přetahovaly a druhak já sem je do toho nechtěla dávat, nemá to moc dobrý vliv na vývoj. Chtěla jsem, aby se rozhodly prostě sami kdy zvládnout jít a nebo kdy

Dnes je velice zvláštní den, 26.1.2018 je pátek. Ráno holky vstávaly již před 7 hodinou ranní, vstávájí většinou o půl hodinky později. Klasický den, myslela jsem si. Přebalit, převléknout, posnídat, pohrát a najednou zlom. Obě chtěly mlíčko. Po dopapání Adélka usnula u mě v náručí, říkám si: "No tak si podříme a jak ji budu chtít položit tak se vzbudí." Během toho jejího dřimkání si hrajeme s Elenkou a čteme knížky. Pak sem usoudila, že se ji pokusím odložit vedle nás na pohovku. A světe div se, ona spí. Spí už hodinu! Elenka sice trošku zlobila, tak jsme si hrály a pak se mi zdála ospala, tak sem si řekla, že ji zkusím uspat v nosítku. To se jí ale moc nezamlouvalo, nakonec sem ji dala do postýlky. A světe div se podruhé - ona spí!!! Co je to dnes ve vzduchu?? Už tady půl hodiny chodím, nevím co s časem. :-) Asi jsem mírně v šoku. Tak sem sedla k noťasu a píšu vám můj dnešní zážitek. Konečně něco aktuálního. Mějte krásný víkend. Nás čeká cesta do Děčína. Takže zase v