Druhý měsíc s holčičkama
Jak rostou: Adélka 4,7kg/52cm a Elenka 4,9kg/54cm
Druhý měsíc holčiček jsme zahájili v nemocnici, kde nás po 3 dnech propustili. Přesně za týden, jsem se vezla do nemocnice znovu, opět žlučník. Tentokrát tatínek dovezl holčičky taxíkem. To jsou malé cestovatelky už od prvních dní. :-) Mě do smíchu moc nebylo, protože 10.1. jdu pod kudlu. Takže dvě operace během šestinedělí, super. Vše proběhlo jak mělo, já se probudila bez žlučníku a náš statečný tatínek se staral o holčičky jeden den doma sám s pomocí babičky. Zásoby mléka sem jim udělala, bylo mi sice trošku úzko, ale potřebovala jsem se co nejdřív dát do pořádku. Hned druhý den ráno přijeli holčičky za mnou do nemocnice. Za necelých pět dní jsme šli domů. Člověk by si pomyslel, že toho na první dny v novém roce bylo už dost. Ale omyl. Jednoho dne ráno, přesně 15.ledna mi zvoní mobil. V telefonu mi sestřička z nemocnice oznámí, že mi zemřel děda včera v noci. Toho je už na mě trošku moc. Já myslela, jak si budeme užívat pohodičku s holčičkama a zatím nás život takhle zkouší. Aby se člověk asi nenudil nebo co.
Holčičky jsou šikovné, po návratu z nemocnice se hned třetí den Elenka přetočila poprvé ze zádíček na bok. Adélka si dala chvilku na čas, ta se přetočila za týden. Jako bonus k tomu za dva dny přidala maličký úsměv :-)
Ještě že je člověk má, musí myslet taky na něco jiného, než na starosti okolo.
Druhý měsíc holčiček jsme zahájili v nemocnici, kde nás po 3 dnech propustili. Přesně za týden, jsem se vezla do nemocnice znovu, opět žlučník. Tentokrát tatínek dovezl holčičky taxíkem. To jsou malé cestovatelky už od prvních dní. :-) Mě do smíchu moc nebylo, protože 10.1. jdu pod kudlu. Takže dvě operace během šestinedělí, super. Vše proběhlo jak mělo, já se probudila bez žlučníku a náš statečný tatínek se staral o holčičky jeden den doma sám s pomocí babičky. Zásoby mléka sem jim udělala, bylo mi sice trošku úzko, ale potřebovala jsem se co nejdřív dát do pořádku. Hned druhý den ráno přijeli holčičky za mnou do nemocnice. Za necelých pět dní jsme šli domů. Člověk by si pomyslel, že toho na první dny v novém roce bylo už dost. Ale omyl. Jednoho dne ráno, přesně 15.ledna mi zvoní mobil. V telefonu mi sestřička z nemocnice oznámí, že mi zemřel děda včera v noci. Toho je už na mě trošku moc. Já myslela, jak si budeme užívat pohodičku s holčičkama a zatím nás život takhle zkouší. Aby se člověk asi nenudil nebo co.
Holčičky jsou šikovné, po návratu z nemocnice se hned třetí den Elenka přetočila poprvé ze zádíček na bok. Adélka si dala chvilku na čas, ta se přetočila za týden. Jako bonus k tomu za dva dny přidala maličký úsměv :-)
Ještě že je člověk má, musí myslet taky na něco jiného, než na starosti okolo.
Komentáře
Okomentovat