Pátý měsíc s holčičkama aneb Začínáme s příkrmy

Pátý měsíc připadal na Duben. Čekala nás dlouhatánská cesta na Moravu k manželovo rodičům, jeli jsme ji něco kolem 8 hodin. Celkem mazec, nemyslíte? Stavěli jsme 6x a to minimálně na půl hodiny. Ke konci byli holčičky už opravdu vyřízené, kdo by nebyl. Já toho měla taky plné brýle a to už jsem na tu cestu zvyklá. Jen jsem musela ještě řídit a dávat pozor. Nevýhoda je, že v našem autě se dozadu vejdou jen vajíčka a mezi ně už se nikdo nevejde. Takže holky to museli zvládnout vzadu sami.
No každopádně jsme to nějak zvládli a já se děsila cesty zpátky, ta nakonec nebyla tak šílená, jak jsem se bála. Ten pláč je prostě strašně depresivní, nevím jestli jen pro maminky, nebo i pro ostatní účastníky. Já z toho byla každopádně vždycky hrozně na nervi. Jsem teda nervák :) to se přiznám. 

Holčičky mě ale celkem zkoušejí a myslím si, že se stávám čím dál tím víc odolnějším nervákem. :-)
Ke konci měsíce jsem měla v plánu začít dávat holkám příkrmy. Abych byla přesnější, ochutnávat. Moc jsem si nevěřila ale cítila jsem, že holky by už rády něco ochutnali. Jsem ve věcech co se týče holek dost konzervativní, možná je to i tím, že jakékoliv nabourání našeho režimu způsobí menší nebo větší chaos a stres. Tomu se snažím vyhýbat. No první lžičky byli asi u nás všech jako v Jiříkově vidění. :-)
Nevařila jsem, jednak jsem na to neměla čas a druhak holky snědli fakt 3 lžičky ani ne. Pak jsem ostatní vyhazovala, takže mi to bylo líto. Začali jsme mrkvičkou, z té je ale bolelo bříško, takže jsme pak zkusili dýni a ta byla v pohodě a holkám i víc chutnala. Postupně jsem pak začala přidávat další a další zeleninu. Hrozně jsem se bála, abych jim neublížila. Takže jsem spíš dávala málo a do ničeho je nenutila. 
Hned od začátku jsem se snažila je krmit obě najednou, jednak kvůli úspoře času. Taky ale kvůli tomu, že se nemůžu rozpůlit abych si s jednou hrála a druhou krmila. Každopádně některé dny, sem je krmila i zvlášť. Třeba když jedna spinkala. Teď je už krmím naráz a na střídačku. :-) Alespoň se naučí být trpělivé. 
Obě se už umí přetočit ze zad na bříško.
A vyzkoušeli jsme tento měsíc i nový úvaz, poprvé a taky dlouho naposled. Bála jsem se a je to fuška, tam obě naklepat. Každopádně, povedlo se. :-)
A jak holky rostou?? Váhy tentokrát nemáme, protože k paní doktorce jdeme poprvé až za 2 měsíce.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj vysněný porod aneb Jak se rodí s anděly

Šestý měsíc s holčičkama aneb Půl roku za námi

Dvojčata na cestách - Baltské moře