První dny doma aneb My čtyři a pes
V porodnici jsme nebyli nějak dlouho. Po 7 dnech nás propustili. Upřímně, už jsem se těšila, jak si doma nastavíme s holkama svůj režim.
Doma na nás čekal další člen rodiny Frenk - naše první psí miminko. V těhotenství jsem nějakou dobu přemýšlela, jestli nějak Frenka připravit na příchod holčiček, ale myslím si, že to poznal. Lehával se mnou často v posteli a opřenou hlavu měl o moje bříško. Seznamování proběhlo v pohodě, když jsme přijeli domů, postavila jsem holčičky v autosedačkách na konferenční stolek a postupně jednu po druhé vyndala a sedla si s ní na zem, aby si nás Frenk očuchal. Ze začátku se bál, to ho ovšem hned přešlo a začal holky očuchávat. Byl rád, že se jeho panička vrátila. Asi trošku míň rád byl, že se dvěma malými vetřelci. :-) Později si lehával k postýlce a hlídal je. Nebo se rozvaloval na gauči s námi.
První dny byli poměrně v pohodě, holčičky hodně spinkali. Vypadalo to tak, že se napapali a pak usnuli. Už během těhotenství jsem byla rozhodnutá, že chci kojit. Pozvala jsem si domů i laktační poradkyni, která mi pomohla s nácvikem kojení dvojčat. Určitě toho nelituji a doporučuji, protože v porodnici mi moc neporadili. Spíš naopak jsem se setkala s přístupem, kdy mi říkali Vám to nejde. Já se ale nenechala odradit a sama jsem holčičky přikládala a mléko jsem měla už 3 den od porodu císařem. Adélce jsem odstříkavala, protože byla maličká a nešlo ji to. Elenka byla šikovná a pila sama. Zpátky teď k prvním dnům u nás doma. Byl to jedním slovem mazec :-) protože člověk nedělal skoro nic jiného, než přebalit, nakrmit, chvilinku se pomazlit a pak už chtěli spát. Pořád dokola, když spinkali holky, snažila jsem se taky spát. Noci byli horší, ze začátku jsem se snažila holky budit stejně, beztak se ale budili po 3 hodinách. Reálně to pak vypadalo, že jsem spala hodinu. Před kojením přebalit a kojení jedné holčičky trvalo půl hodiny, pak druhá půl hodiny. Než jsem usnula byl taky nějaký promarněný čas a pak zase začla kňourkat ta první. Tohle se prostě musí nějakým způsobem přežít. Já si pořád říkala, že bude líp. Později jsem holky už na jídlo nebudila, nebo pokud byla krizovka a chtěla jsem se trošku vyspat. Asi pátý den doma se nám podařilo, že se Adélka taky přisála a pak už jsem obě holčičky kojila. Kojit obě najednou nám nešlo, jak byli holčičky maličký tak se jim muselo trošku pomáhat. Tak jsem kojila každou zvlášť. Byla to taky úleva, protože v mezičase co holky spinkali, já musela odsávat mlíčko pro Adélku. První dny bych nazvala takovým koktejlem mateřství. Kde hlavní přísadou jsou hormony, které způsobí že se jednou cítíte šťastní a v pohodě, hned v zápětí vás popadne zoufalství, jestli to vše děláte dobře, protože proč by to miminko jinak brečelo, když je napapané a přebalené. Naposledy je v tom koktejlu přimíchaná špetka naděje, protože vám cosi říká, že bude líp.
Každopádně se nebojte, po pár dnech přijdete na to, jaké potřeby vaše miminko má a opravdu bude líp. Plakat prostě někdy musí, však ono neumí mluvit a tak s vámi komunikuje skrz pláč. Já se řídíla vždy tím, abych naplnila všechny jejích potřeby - JÍDLO, ČISTÁ PLENKA, ZÁBAVA, MAZLENÍ A SPÁNEK.
Kdyby Vás cokoliv zajímalo, budu ráda za komentáře a otázky pod
jednotlivými články. :) Mějte se hezky a brzy napočtenou u dalšího
článku.
Doma na nás čekal další člen rodiny Frenk - naše první psí miminko. V těhotenství jsem nějakou dobu přemýšlela, jestli nějak Frenka připravit na příchod holčiček, ale myslím si, že to poznal. Lehával se mnou často v posteli a opřenou hlavu měl o moje bříško. Seznamování proběhlo v pohodě, když jsme přijeli domů, postavila jsem holčičky v autosedačkách na konferenční stolek a postupně jednu po druhé vyndala a sedla si s ní na zem, aby si nás Frenk očuchal. Ze začátku se bál, to ho ovšem hned přešlo a začal holky očuchávat. Byl rád, že se jeho panička vrátila. Asi trošku míň rád byl, že se dvěma malými vetřelci. :-) Později si lehával k postýlce a hlídal je. Nebo se rozvaloval na gauči s námi.
První dny byli poměrně v pohodě, holčičky hodně spinkali. Vypadalo to tak, že se napapali a pak usnuli. Už během těhotenství jsem byla rozhodnutá, že chci kojit. Pozvala jsem si domů i laktační poradkyni, která mi pomohla s nácvikem kojení dvojčat. Určitě toho nelituji a doporučuji, protože v porodnici mi moc neporadili. Spíš naopak jsem se setkala s přístupem, kdy mi říkali Vám to nejde. Já se ale nenechala odradit a sama jsem holčičky přikládala a mléko jsem měla už 3 den od porodu císařem. Adélce jsem odstříkavala, protože byla maličká a nešlo ji to. Elenka byla šikovná a pila sama. Zpátky teď k prvním dnům u nás doma. Byl to jedním slovem mazec :-) protože člověk nedělal skoro nic jiného, než přebalit, nakrmit, chvilinku se pomazlit a pak už chtěli spát. Pořád dokola, když spinkali holky, snažila jsem se taky spát. Noci byli horší, ze začátku jsem se snažila holky budit stejně, beztak se ale budili po 3 hodinách. Reálně to pak vypadalo, že jsem spala hodinu. Před kojením přebalit a kojení jedné holčičky trvalo půl hodiny, pak druhá půl hodiny. Než jsem usnula byl taky nějaký promarněný čas a pak zase začla kňourkat ta první. Tohle se prostě musí nějakým způsobem přežít. Já si pořád říkala, že bude líp. Později jsem holky už na jídlo nebudila, nebo pokud byla krizovka a chtěla jsem se trošku vyspat. Asi pátý den doma se nám podařilo, že se Adélka taky přisála a pak už jsem obě holčičky kojila. Kojit obě najednou nám nešlo, jak byli holčičky maličký tak se jim muselo trošku pomáhat. Tak jsem kojila každou zvlášť. Byla to taky úleva, protože v mezičase co holky spinkali, já musela odsávat mlíčko pro Adélku. První dny bych nazvala takovým koktejlem mateřství. Kde hlavní přísadou jsou hormony, které způsobí že se jednou cítíte šťastní a v pohodě, hned v zápětí vás popadne zoufalství, jestli to vše děláte dobře, protože proč by to miminko jinak brečelo, když je napapané a přebalené. Naposledy je v tom koktejlu přimíchaná špetka naděje, protože vám cosi říká, že bude líp.
Každopádně se nebojte, po pár dnech přijdete na to, jaké potřeby vaše miminko má a opravdu bude líp. Plakat prostě někdy musí, však ono neumí mluvit a tak s vámi komunikuje skrz pláč. Já se řídíla vždy tím, abych naplnila všechny jejích potřeby - JÍDLO, ČISTÁ PLENKA, ZÁBAVA, MAZLENÍ A SPÁNEK.
Komentáře
Okomentovat