První měsíc života za námi aneb Vítej, Nový roku!
Včera mě dostal manžel, který přišel domů z práce a říká: "Už máš nový článek na blogu?" Velice mě pobavil, protože poslední dny s holkama jsou fakt vyčerpávající. Elenka už tolik nespinká, takže si pořád hrajeme nebo jsme venku. No prostě a jednoduše není čas. Proto jsem si dneska řekla, že Vám zase něco napíšu. Mrkneme se do minulosti a to na první měsíc s holčičkama. Tento měsíc připadl na prosinec. Vánoční atmosféro vítej! U nás letos ty vánoce nic moc, měla jsem co dělat sama se sebou a soustředila jsem se na mimča. Ovšem upéct jednu várku cukroví, to jsem si nemohla nechat ujít. Pekli jsme s Adélkou v šátku, zatímco Elenka spinkala.
Ty záčátky jsou těžké, protože si musíte zvykat na život s miminky. Jednu výhodu to ale má a to tu, že většinu dne prospí. Jenže člověk je poměrně dost taky unavený, z toho věčného přebalit, nakrmit, pohrát atd. Však víte, už jsem vám to psala v předchozím článku.
Snažila jsem se holky dávat spát stejně, abych měla aspoň chvilku pro sebe. Pro svůj spánek. :-) Občas se zadařilo, občas ne. V tom koloběhu denních povinností jsem si skoro ani nevšimla, že se už blíží Štědrý den. Dopoledne jsme šli na procházku k rybníku, vymýšleli jsme nějakou tradici co budeme s holkama každý rok dělat. Vymysleli jsme krmení kačenek na rybníku a nějaké zobání pro ptactvo. Snad nám to vydrží. Pak jsme přišli domů, já obalila řízky, salát jsem měla hotový z předchozího dne a tak nějak jsme s holčičkama odpočívali. Ostatně ani jsme nevěděli, jak to s holkama večer bude. Nakonec se podařilo holky uspat a my se v klidu s manželem navečeřeli, rozbalili dárky a šli spát. Byli jsme totiž z předchozí noci celkem nevyspalí.
Svátky uběhli jako nic a přišel Silvestr, letos jsme věděli, že žádné bujaré oslavy s přáteli nás nečekají. Plán na večer vypadal následovně. Obstarat holky a pak koukat na Pelíšky. Začalo mě bolet břicho, říkala jsem si asi z toho včerejšího zdravého jídla a dnes to taky nebyla žádná dietní strava. Jenže ta bolest se stupňovala až do takové fáze, že jsem nemohla vydržet kojit holky. Volali jsme tedy záchranku. Poslední den v roce jsme je zaměstnali zrovna my. :-) Po příjezdu mi oznámili, že budu muset s nimi, že mají podezření na žlučník nebo slepé střevo. Jedno lepší než druhé. Měla jsem hrozný strach o holčičky. Nakonec mi paní lékařka slíbila, že zajedem na vyšetření a do 2 hodin jsem zpět. Ale vše nakonec bylo jinak. Jen co jsme vyjeli sanitkou, z centráli dostali hlášení, že ve Slaném je plno. Takže hrozilo Kladno, tam jsem nechtěla kvůli holčičkám. Tak to paní doktorka vymyslela jinak, zajeli jsme na základnu, kde sloužil pan doktor z chirurgie, vyšetřil mě v sanitě a řekl že to je žlučník a že to bude na dýl, než jen na 2 hodinky. Tak zase změna. Vracíme se zpět domů pro miminka. Dvě autosedačky se ale do jedné sanitky nevejdou, takže se musela zavolat druhá sanitka. U nás před barákem jsme vyzvedli manžela s holčičkama a jeli jsme jako eskorta do Slánské nemocnice. Není to super plán na Silvestrovský večer?? :-) Než mě vyšetřili a než nás ubytovali v pokoji i s holčičkama, akorád odbila půlnoc.
Vítej Nový roku!
Snažila jsem se holky dávat spát stejně, abych měla aspoň chvilku pro sebe. Pro svůj spánek. :-) Občas se zadařilo, občas ne. V tom koloběhu denních povinností jsem si skoro ani nevšimla, že se už blíží Štědrý den. Dopoledne jsme šli na procházku k rybníku, vymýšleli jsme nějakou tradici co budeme s holkama každý rok dělat. Vymysleli jsme krmení kačenek na rybníku a nějaké zobání pro ptactvo. Snad nám to vydrží. Pak jsme přišli domů, já obalila řízky, salát jsem měla hotový z předchozího dne a tak nějak jsme s holčičkama odpočívali. Ostatně ani jsme nevěděli, jak to s holkama večer bude. Nakonec se podařilo holky uspat a my se v klidu s manželem navečeřeli, rozbalili dárky a šli spát. Byli jsme totiž z předchozí noci celkem nevyspalí.
Svátky uběhli jako nic a přišel Silvestr, letos jsme věděli, že žádné bujaré oslavy s přáteli nás nečekají. Plán na večer vypadal následovně. Obstarat holky a pak koukat na Pelíšky. Začalo mě bolet břicho, říkala jsem si asi z toho včerejšího zdravého jídla a dnes to taky nebyla žádná dietní strava. Jenže ta bolest se stupňovala až do takové fáze, že jsem nemohla vydržet kojit holky. Volali jsme tedy záchranku. Poslední den v roce jsme je zaměstnali zrovna my. :-) Po příjezdu mi oznámili, že budu muset s nimi, že mají podezření na žlučník nebo slepé střevo. Jedno lepší než druhé. Měla jsem hrozný strach o holčičky. Nakonec mi paní lékařka slíbila, že zajedem na vyšetření a do 2 hodin jsem zpět. Ale vše nakonec bylo jinak. Jen co jsme vyjeli sanitkou, z centráli dostali hlášení, že ve Slaném je plno. Takže hrozilo Kladno, tam jsem nechtěla kvůli holčičkám. Tak to paní doktorka vymyslela jinak, zajeli jsme na základnu, kde sloužil pan doktor z chirurgie, vyšetřil mě v sanitě a řekl že to je žlučník a že to bude na dýl, než jen na 2 hodinky. Tak zase změna. Vracíme se zpět domů pro miminka. Dvě autosedačky se ale do jedné sanitky nevejdou, takže se musela zavolat druhá sanitka. U nás před barákem jsme vyzvedli manžela s holčičkama a jeli jsme jako eskorta do Slánské nemocnice. Není to super plán na Silvestrovský večer?? :-) Než mě vyšetřili a než nás ubytovali v pokoji i s holčičkama, akorád odbila půlnoc.
Vítej Nový roku!
Komentáře
Okomentovat